Sborník prací z dětské literární soutěže Drápanda 2013
Editor Milan Hrabal.
Korektury Miroslava Müllerová.
Spolupráce na přípravě sborníku Tereza Kropáčková, Miroslava Kubešová, Hanka Těšitelová.
Návrh grafické úpravy Milan Hrabal.
Obálka Ilona Martinovská.
Varnsdorf, Městská knihovna Varnsdorf 2013
64 s. Náklad 200 výt.
Sazba a grafická úprava Ilona Martinovská.
Tisk a knihařské zpracování Střední odborná škola mediální grafiky a polygrafie Rumburk
Publikace byla vydána s laskavou podporou města Varnsdorf.
ISBN 978-80-86409-40-5 (brož.)
Cena: …...... Kč
Sborník prací z dětské literární soutěže Drápanda 2013 obsahuje básně a prózy 24 autorů. Výtvarný doprovod je dílem žáků varnsdorfských škol: MŠ Stonožka, ZŠ Bratislavská, ZŠ Edisonova a Základní umělecké školy Varnsdorf.
Až po vytištění sborníku se zjistilo, že jeden z autorů byl oceněn a publikován neprávem, protože „své“ verše zčásti stáhl z internetu a zčásti téměř doslova opsal od Jaromíra Nohavici. Následovala omluva v místním tisku i přímo dotyčnému umělci. V níže uvedeném obsahu jej proto neuvádíme.
Obsah
I. Údolí petrklíčů
Josef Železný: Ptačí domeček
Ly Nguen: Dopis přítelkyni
Marie Hedvíková: Atlantida
Kristýna Nosková: Ema
Ester Ježková: Údolí petrklíčů
II. Fotky starých andělů
Andrea Lebedová: Skřítek Plameňáček
Simona Donátová: Láska
Počítač
Loďka
Rebeka Bartoňová: Sen I
Alena Švihlíková: Lví láska
Vzpomínání
Svět
Marie Kudová: Pátrám
Obraz
Země
III. Půlky za tříčtvrtky
Barbora Svobodová: *** (K přírodě se chováme...)
Jaro
Lucie Postlová: Splň mi má přání
Hypochondrie
Tereza Ulrichová: Životem a vesmírem
Andrea Dědečková: Každý den
Čokoláda
Žofka
Emma Kotasová: Večer u Vltavy
Půlky za tříčtvrtky
Daniela Škvárová: Klokan Fittipaldi
Funebrácká odrhovačka
IV. Koťátka, andělé, vlkodlaci a božský salát
Lenka Kašparová: O bílém koťátku
Martina Říhová: Vánoční pohádka
Dominik Krejčí: Hnědý gól
Vanessa Kornhäuserová: Temný les
V. Rozličná zrcadla
Václav Šimek: Charakteristika sebe sama z pohledu někoho jiného
Tereza Deméňová: Kdyby to byl jen sen
Aleš Krčil: Tři přání
Tomáš Hesoun: Putain rouge
Výsledky soutěže Drápanda 2013
Autoři sborníku
Jubilejní 10. ročník Drápandy
Poděkování
Ediční poznámka
Ukázky
Marie Kudová
Pátrám
Tma a dlouhá chodba pokrytá plísní.
Pátrám po světle!
Nikde nic, jen občasné zachrčení divokého tónu.
Je to snad peklo a již nežiji?
Jsem v nitru duše.
Prohnilé od lží a zrad.
A divoké chrčení je demonstrace svědomí.
Emma Kotasová
Půlky za tříčtvrtky
Housličky moje
první a jediné
čas vládne světu
nikoho nemine
musím Vás vyměnit
tak podle... za jiné
Housličky čas běží
rostu a jdu s ním dále
jen Vy chuděrky zůstáváte
pořád tak stejně malé
Jak zrajete a zraje čas
co noha nohu mine
někdy Vás někdo najde zas
malé a hebké ruce jiné
Zas pro Vás bude na stojanu
notová osnova
zas budou po Vás prsty klapat
budete vrzat od znova
Časem na Vás vzpomenu si
přestože jiným smyčcem smýkám
housličky prosím všimněte si
že s poklonou Vám vykám
/říjen 2012/
Ester Ježková
Údolí petrklíčů
(úryvek)
… A tak se vydali na cestu. Vyšli louku nahoru do kopce. U studánky doprava a pak po cestě lemované stromy. Když přišli na konec cestičky, dostali se ke „svému lesu“. Vešli do lesa a počítali: „První borovice, druhá, třetí...“ A už stáli u stromu, na kterém měli postavenou „klubovnu“. Vyšplhali po laně do „klubovny“ a začali si povídat a plánovat, co podniknout.
„Já bych se rád podíval na druhý konec lesa,“ řekl Honza. „Ne, ne, já bych radši nejdřív pořádně prozkoumala tuhle část lesa, ještě to tu nemáme úplně zažité!“ namítla Lucka. Takže samozřejmě vyhrála, protože i Honza musel uznat, že má pravdu. Les znali jen krátce. Objevili ho teprve před týdnem, a to byla ještě škola. Teď začínají jarní prázdniny — čas dobrodružných výprav!! Slezli ze stromu a vydali se hlouběji do lesa.
Všude bylo ticho a klid. Jen ptáci zpívali. Klacky jim praskaly pod nohama a větve stromů je šlehaly do očí. Vítr jim rozcuchával vlasy a sluníčko kreslilo po červených tvářích zlaté pihy.
Najednou to před nimi zašustilo a z křoví vylezla liška. Krčila se ustrašeně před nimi. Ve Všetečkovi se rozproudila krev honicího psa a vystartoval. Lištička utíkala, co jí nohy stačily. „Všetečko, stůj!“ volaly za psem děti, ale marná snaha! Všetečka kličkoval mezi stromy. Liška však byla mrštnější. Zmizela tamhle a tady se zase objevila. Lucka jen stěží popadala dech a Honza už skuhral.
Najednou se rozhostilo ticho a klid. Všetečka s liškou byli tatam. „No tak, Všetečko,“ začala se Lucka opravdu o svého pejska bát. A pak si všimla jednoho keře. Slunce skrz něj pouštělo do lesa své paprsky. „Honzo, tady!“ zavelela a rozhrnula keř. Zůstala stát jako omráčená. „Lucko, co je?“ zíral Honza se strachem na kamarádku, která se zastavila uprostřed pohybu a koukala někam před sebe. Došel k ní a podíval se stejným směrem.
Před ním se rozprostíralo údolí. Zprvu nic zvláštního, ale pak se zadíval a — údolí plné petrklíčů! „To je nádhera!“ vydechla Lucka. „Hele, Luci, co kdyby to teď byla naše země, kde bychom si hráli a podnikali a tak?“ otázal se Honza. „Naše tajná země?“ opakovala Lucka. „Haf!“ ozvalo se vedle ní, a když se tam podívala, uviděla Všetečku. Právě jí odpověděl na otázku.
„Ale ještě nevíme, jak se ta země bude jmenovat,“ namítl Honza a pohlédl na svou kamarádku, která jako okouzlená koukala do dálky... Chvíli nikdo nic neříkal. Až po chvilce se Lucka zavrtěla a vydechla: „Údolí petrklíčů...“